V rámci skupinové práce žáci řešili, co vlastně kyberšikana je, jaké má podoby, kdo jsou agresoři, kdo oběti, jaké dopady může mít kyberšikana na její oběti. Hlavní cílem projektu bylo, aby žáci dokázali popsat způsob, jak se postavit ke kyberšikaně a jak se bránit.

V obecné rovině jsou tři základní pravidla:

• svěřit se někomu dospělému, ideálně rodičům;
• sbírat důkazy (uložit si fotografie a kopie e-mailů, zpráv z chatu, SMS, fotografií, videí, příspěvků na sociálních sítích, název účtu útočníka apod.);
• ukončit komunikaci, nahlásit a zablokovat útočníka (po sesbírání důkazů).

V závěru projektového dne měli žáci ve skupinách nebo samostatně  vytvořit slohovou/ výtvarnou práci na téma kyberšikana. Zda se jim podařilo v pracích naplnit cíl projektu, se můžete přesvědčit v galerii, kde jsou některé práce naskenované/ přepsané.

Zatímco šikana je spjata s místem, kde se odehrává a je z ní možno alespoň na chvíli utéct, kyberšikanu si naše děti nosí ve svých kapsách a batozích domů, do svých pokojů, do míst, kde by se měly cítit v bezpečí.

Otázka, zda jim přístup do prostředí sociálních sítí zcela znemožnit a jakým způsobem, je součástí společenské a odborné diskuze, která probíhá v celém světě. Je dobré připomenout, že podle české legislativy si mohou děti založit účet na sociálních sítích samostatně až od 15 let. Realita je však jiná, a proto by měly vědět, co je v tomto prostředí může potkat a jakým způsobem se bránit. Projektový den nabízí ideální prostor věnovat se těmto tématům do potřebné hloubky.

Fotogalerie